Troška rozptýlení při pracovním setereotypu...

I tak by se to dalo nazvat, co z načatým ránem před prací??? Vyraž do ulic řekl jsem si a tak jsem se procházel a kochal a kochal protože nepršelo a zavítal i do dvou kostelů v okolí obhlédnou architekturu a jak je vidět něco se přeci našlo, u nás na Black Horse jsem vylezl nahoru na plavební kanál a vyfotil si zase hlavu a okolí;-) Vravo v těch baráčcích bydlíme, jak je vidět, tramvaj je co bys kamenem dohodil a moje hlava je na pravém místě... :-)
"Well as I promissed, its here, english version:-) I enjoyed my time before work. Check architecture of buildings in countryside, and also I became new photo of my head... again;-) I live in buildings on the right, not far fromthe tram station, also from Black Horse pub...

No a když se poštěstí a do města zavítá vaše sestřenice, tedy moje, tak neni co řešit. Vyrazil jsem do centra a můžu vám říct že taková příjemná návštěva moc moc potěší a aniž bych tušil kam dojdem, došli sme k budově za mnou na fotce, jakýsi chrám a vyslechli si nácvyk sboristů, takže atmosféra numero uno. A jak jinak zakončit příjemný den než u sklenky pivka v tamní hospůdce...
By the way, my cousin came, so i went to meet her, it was fine, you know, far from home, but... We invited "castle" on the picture down, for me the most beautiful building in Dublin till now and we finished our tolk in the pub together with friends of my cousin:-))

Víkendy a offy...

... tak ty nás drží při životě. Sem tam nás trápí ponorka, ale Jagiho jsem prozatím ještě neutlouk, tak jsme vyrazili společně s našimi kamarády pařit a po pár dnech i na kolech na pláž.

Atmosféra? No prostě jsem byl z tolika lidí hotovej, přeplněné ulice, narvanej pub, nedalo se pomalu ani hnout, ale mi se i tak hejbali až jsme se spotili a při tom tanci nakonec i sbírali Jagiho ze země, zase koleno, ale už chodí, 5 dní na to zvládl cca 50km na kole, takže asi trénuje na další akcičku, hm ;-)

Počasí nám zatim přeje, snad i více jak doma v ČR, i když dnes už i pršelo... Jo bylo super počasí a my ho využili maximálně, tedy v mezích, škoda že měl Juraj defekt, tak s námi jel jen Vlado, ale i tak paráda, odliv, voda nikde a smrad ryb, zavzpomínal jsem si na Dubaj a až na tu zimu,... No ale to už jinde jsme, je to jiná "vesnice".

Co s volným časem???

V podstatě co chcete, záleží vždy jen na vás a tady taky i na počasí, takže kdo ví kam a jak se tam dostat má vyhráno. Dublin už máme celkem i prochozený a tak pomalu všude trefíme po svých... Na fotbal 4km rychlochůze na což holky asi dlouho nezapomenou;-), do muzeí, po nábřeží a taky i po obchodech, protože jídlo, to je to co nás tu drží na nohou:-)

Fotbal byl super, remízy nám bylo líto, ale i tak sme si to náramně užili a i moje hlasivky byly již na třetí den v pořádku;-) Jo a cestou zpátky jsem se nechal vyfotit u sochy prostitutky Molly. Prý se tam fotí každý, je jako by symbol Dublinu, něco jako Jánošík, ona ale dávala i bohatým i chudým,... ;-)

Nábřeží za krásného počasí je to pravé místo pro relax. Dá se tu najít i spousta krásných budov, ale jejich účel vám zůstává utajen. Tedy aspoň u mě to tak bývá, není čas se vyptávat, stále někam pospícháme, no jo no, co naděláš, život velkoměsta.

Na Grafton street, jedné z nejdražších ulic v Evropě co se týká cen bytů se je také na co dívat, pouličními umělci se to tam jen hemží, ale klobouk dolu, třeba ta dáma hrající na harfu tu prý byla už i při první Jagiho návštěvě města před třemi lety, malíř měl štěstí na počasí, za drobáky děkující stříbrný elegán na zvědavce no a my si pak také i doplnili, tedy přeplnili ledničku, což nás potěšilo, ale i ta celá lednička nám dvěma byla jaksi malá...

Kdo jsem???

Celý dlouhý život se za něčím honíme… všichni jsme někým, individualitami, osobnostmi, sami sebou, někam patříme a přitom stále chceme víc a víc, nikdy nejsme spokojeni, pomalu ničím, natož sami sebou... proč??? Nudíme se, nemáme co dělat, sledujeme televizi, hrajeme počítačové hry, zajímáme se o to co se kde, komu s kým a jak a kdy ve světě přihodilo a přitom tím nejdůležitějším jsme obklopeni dennodenně a pomalu bez povšimnutí jen tak proplouváme. Rodina a přátelé. Je třeba něco ztratit abychom docenili pravou cenu dané „věci“??? Nemyslím si. V mém životě není nic důležitějšího než má rodina a mí přátelé a tím že tohle čteš jsi pravděpodobně jedním z nich. Děkuji za to že si na mě sem tam vzpomenete, za to že tenhle blog netvořím jen pro sebe a že se mám vždy kam vrátit. Přátelství a ani láska se nedají docenit, ale i jedno krátké slůvko každého potěší a vyjádří mnoho: DĚKUJU!!!
A kdo že jsem??? Úplně normální kluk;-)

Slunné chladné opoledne na Eurocultured Dublin:

24. září se nám počasí umoudřilo a my si tak vychutnali další víkend a také i procházku nábřežím až na akci zvanou Eurocultured Dublin. O co že šlo? Snad menší fesťáček se scénou s muzikou a s plochama na vyřádění se a projevení svého potenciálu pro "pouliční umělce".

Takže šlo o příjemné zpestření našeho programu, paráda. K fotkám: Most pod O`Connel street, scéna a jedno z pláten na festiválku, O`Connel street s doménou snad 300m vysoké tyče zvané Spike se snad 3m průměrem u zeme, ukázka děl a panorama z jednoho z mostů.

Pěšky z baráku až do centra...


Ano, tak i to se dá, tedy pokud vám nevadí přelézt zeď jelikož neznáte cestu... Prostě i výlety mají své kouzlo jo a teď jsem si vzpoměl, je tu místy plno malin, nikdo je nejí, tedy skoro nikdo:-)
Chrám nebo kostel na fotce je vzdálen snad 500m od našeho baráku, a jeho návštěva rozhodně stojí za to.

Trocha vážnosti nikdy neuškodí a kdyby, dá se to rozchodit třeba v parku či kdekoli jide, což je úplně od věci, ale i tak to čtete, takže ať už napíšu cokoli, tak to snad přečtete a přitom jen plýtváte svým doufejme drahoceným časem za účelem dovědět se něco kloudného o tom jak tu žiju či živořím a co to a tamto a já nic a tak to i zůstane. Možná;-)

Bylo by asi hříchem nevyužít slunečného sobotního odpoledne k procházce a k poznání okolí a města a tak si i stalo. Počasí nádherné, nové prostředí, touha oběvovat,... S Míšou a s Jagim sme se pěkně prošli, celkový dojem mi mohlo zkazit jen přepadení kterému jsem musel cestou čelit, ale nějak jsem to nakonec ustál. Chrám a zahrady New art museum byli a jsou opravdu nádherné, tak sme si to odpoledne vychutnali. PS: Nemějte oledně toho přepadení starost, hlad je sice prevít, ale dá se ustát... ;-)

DUBLIN

Tak a je to tu, jaksi jsem se přesunul o nějakých 9000km na severozápad a ocitl se v hlavním městě Irska pátrajíc spolu s Jagim po novém jobu, nebo tak nějak... tak nám držte palce!!!
Úvodní foto je pořízené asi tak 200m od našeho ubytka, takže fajn park na procházky a relax a ... Snad nebude pršet.

Irish life, to asi mluví za vše. Takhle nějak sme čekali cca 6 hod... a dočkali se. No a čeho??? Ubytka přece!!! Bydlíme v jednom z těch baráčků na prostřední fotce, takže paráda, na tramvaj to je co bys kamenem dohodil a na bus, no to už je trošku dál. Že by snídaně v trávě? Tak nějak, jedná se o první snídani v Dublinu, byla v trávě a asi okolo 15:00, takže i toust "namáčený" v másle postačil;-)

Naše ubytování, no není krásné??? Obývák s televizí s kabelovkou které jsem ještě neměl čas podlehnout, náš pokojík a kuchyňka se vším všudy. Ještě máme koupelnu, záchod, zahrádku, schody, kumbál...

Vostrej vecer na Sheikh Zayed Road:
No jejej, po dlouhe dobe jsem se jaksi ocitl ve slusnejch hadrech ;-) a stradoval si to mezi mrakodrapama... Bylo to pro me vlastne poprve v zivote, tak jsme si to s Misou poradne uzili. Asi jsem se v praci nakazil, jelikoz prvni co me na hotelu "Fairmont" upoutalo byli jejich troleje na zavazadla a ja si jen tak pro sebe konstatoval ze my v Grandu mame hezci (taky jedna vyjde na 5000USD), hruza co??? :-))

Byl zrovna normalni provoz, tzn. silnice ucpane, zajimave je ze ale vzdy jen jeden smer no a konecne jsem nezapomel poridit snimek mesice, ktery me upoutal uz na zacatku meho pobytu, jaksi z jineho uhlu vypada jinak no a jinak vypada pres den a jinak v noci... ;-)

No a pak sme se prosli az k Emirates towers a pote co jsme vse dole prosli jsme nastoupili do superlrychleho vytahu v kterem nam rychlosti zalehali usi a vyjeli do baru v 51. patre, jojo, moc peknej vyhled... Jo a ten drink byl taky dobrej.

Dosli jsme jeste k budove snad ministerstva financi ktera vypada, tedy aspon myslim ze vypada jako novy Vytezny oblouk v Parizi, no a pak cestou zpatky jsme navstivili WAFI city a z toho je ta posledni fotka. howgh