Co s volným časem???

V podstatě co chcete, záleží vždy jen na vás a tady taky i na počasí, takže kdo ví kam a jak se tam dostat má vyhráno. Dublin už máme celkem i prochozený a tak pomalu všude trefíme po svých... Na fotbal 4km rychlochůze na což holky asi dlouho nezapomenou;-), do muzeí, po nábřeží a taky i po obchodech, protože jídlo, to je to co nás tu drží na nohou:-)

Fotbal byl super, remízy nám bylo líto, ale i tak sme si to náramně užili a i moje hlasivky byly již na třetí den v pořádku;-) Jo a cestou zpátky jsem se nechal vyfotit u sochy prostitutky Molly. Prý se tam fotí každý, je jako by symbol Dublinu, něco jako Jánošík, ona ale dávala i bohatým i chudým,... ;-)

Nábřeží za krásného počasí je to pravé místo pro relax. Dá se tu najít i spousta krásných budov, ale jejich účel vám zůstává utajen. Tedy aspoň u mě to tak bývá, není čas se vyptávat, stále někam pospícháme, no jo no, co naděláš, život velkoměsta.

Na Grafton street, jedné z nejdražších ulic v Evropě co se týká cen bytů se je také na co dívat, pouličními umělci se to tam jen hemží, ale klobouk dolu, třeba ta dáma hrající na harfu tu prý byla už i při první Jagiho návštěvě města před třemi lety, malíř měl štěstí na počasí, za drobáky děkující stříbrný elegán na zvědavce no a my si pak také i doplnili, tedy přeplnili ledničku, což nás potěšilo, ale i ta celá lednička nám dvěma byla jaksi malá...

Kdo jsem???

Celý dlouhý život se za něčím honíme… všichni jsme někým, individualitami, osobnostmi, sami sebou, někam patříme a přitom stále chceme víc a víc, nikdy nejsme spokojeni, pomalu ničím, natož sami sebou... proč??? Nudíme se, nemáme co dělat, sledujeme televizi, hrajeme počítačové hry, zajímáme se o to co se kde, komu s kým a jak a kdy ve světě přihodilo a přitom tím nejdůležitějším jsme obklopeni dennodenně a pomalu bez povšimnutí jen tak proplouváme. Rodina a přátelé. Je třeba něco ztratit abychom docenili pravou cenu dané „věci“??? Nemyslím si. V mém životě není nic důležitějšího než má rodina a mí přátelé a tím že tohle čteš jsi pravděpodobně jedním z nich. Děkuji za to že si na mě sem tam vzpomenete, za to že tenhle blog netvořím jen pro sebe a že se mám vždy kam vrátit. Přátelství a ani láska se nedají docenit, ale i jedno krátké slůvko každého potěší a vyjádří mnoho: DĚKUJU!!!
A kdo že jsem??? Úplně normální kluk;-)

Slunné chladné opoledne na Eurocultured Dublin:

24. září se nám počasí umoudřilo a my si tak vychutnali další víkend a také i procházku nábřežím až na akci zvanou Eurocultured Dublin. O co že šlo? Snad menší fesťáček se scénou s muzikou a s plochama na vyřádění se a projevení svého potenciálu pro "pouliční umělce".

Takže šlo o příjemné zpestření našeho programu, paráda. K fotkám: Most pod O`Connel street, scéna a jedno z pláten na festiválku, O`Connel street s doménou snad 300m vysoké tyče zvané Spike se snad 3m průměrem u zeme, ukázka děl a panorama z jednoho z mostů.